Z vejšky do fabriky.

10. června 2017 v 19:40 | xyz |  Ze života vidlákova.
...a tak jsem se jednoho lednového dne sbalila dva roky života, na vrátnici koleje odevzdala klíče od pokoje, hodila krosnu do auta, jednou provždy opustila kampus Jihočeské univerzity a vydala se vstříc dospěláckému životu.


Sehnat práci v mém oboru, tedy živočišné výrobě, by nebyl problém, leč po odchodu mého čtyřnohého přítele se mi zemědělství jaksi znechutilo a rozhodla jsem se, že s ním již nechci mít nic společného. A protože jsem již delšé dobu snila o tom, že budu někde něco montovat, vytvářet, že po mně něco zůstane, začala jsem obcházet fabriky. První zastávkou byla všem známá firma, která neustále vytváří mediální masáž, jak nemá lidi, a které jich v té době chyběly asi dva tisíce, a sice Škodovka.
Paní na personálním si znuděně prolítla očima můj vstupní dotazník a řekla mi, že ženy momentálně neberou. Když jsem opouštěla místnost, z fleku byla po dvouminutovém rozhovoru přijata žena v ošuntělém oblečení, snědší pleti a česky příliš nekomunikující. Ženy neberou. Aha.
S myšlenkou na to, jak okolní firmy brečí, že Škodovka jim potenciální zaměstnance vyžere, protože je jednoduše přeplatí, jsem obcházela dál. V každé mi řekli něco jako "Ale vy máte gympl, to není žádné vzdělání..." (jakože jaké vzdělání potřebuju proto, abych byla ve fabrice u linky?), případně "Máme plno..." nebo "A nechtěla byste spíš do kanceláře?" (kdybych chtěla do kanceláře, vůbec se nezaobírám žebráním o dělnickou pozici, neasi). Taky mě celkem pobavilo, když jsem ve fabrice na brzdové destičky předložila krom životopisu také maturitní vysvědčení, na němž mám uvedeno, že mám obě verze maturity z matematiky, a záhy mi byl předložen vstupní test, který obsahoval dvě strany příkladů jako (bez nadsázky, fakt to tam bylo) 5+2=___ a nebo "Kolik gramů má jeden kilogram?". Nechci znít jakkoli namyšleně, ale trochu mě to urazilo.

Když mě pak přítelův bývalý zaměstnavatel, který v době, kdy pro něj O. ještě pracoval, pořád chodil a říkal, ať mě přivede, že viděl videa na FB, jak svařuju, a že bych se jim hodila, poslal pryč s tím, že "my děláme zakázkovou výrobu, běžte vedle do XXX (můj současný zaměstnavatel), tam se montujou řetízky a nemusí se u toho přemýšlet", byla jsem už fakt vzteklá. A tak jsem šla do XXX, do týdne už jsem nastupovala, na zakázku dělám taky a mám pocit, že jsem nikdy nebyla spokojenější. Nikdo se nepídil, jaké mám vzdělání či praxi, prostě mě provedli halou, řekli, že se dělá ve špíně a šmejru (asi je trochu zmátlo, že jsem se jim "přišla ukázat" v saku a podpatkách, ale vážně mi přijde neslušné ucházet se o práci, ať je jakákali, a dorazit jak trhan...) a řekli - "Berete?" Všema deseti!

Všichni mě strašili, že mě to nadšení rychle přejde, že je to práce nudná a stereotypní, ale jsem tam již čtyři měsíce a moje nadšení je snad ještě větší, než na začátku. Tchyně, která se stále snažila vnutit mi protekční místečko u ní na finančáku, mě minule soucitně pohladila po rameni a povídá: "Chudinko, ty si s těma lidma v práci asi ani nerozumíš, to budou docela primitivové, ne?", čímž ve mně probudila démona, protože přesně tihle "primitivové" jsou ten typ lidí, se kterými se lze pobavit upřímně, bez obalů a o čemkoli. Co si budem povídat, třeba jsem taky primitiv.

Každý den mě tam provází úsměvné situace, scény a hovory, a konečně mě přešly sebedestruktivní sklony, neb z práce chodím tak zhuntovaná, že se tím vlastně ukojím. Ruce věčně popálené či pobroušené, svlékající se kůže od řezné kapaliny a tak. Zhuntovaná, ale šťastná. A tak to má bejt, ne?

 


Komentáře

1 Naděje Naděje | E-mail | Web | 10. června 2017 v 20:57 | Reagovat

Tak to je krásné. Já řeším něco podobného. Bohužel v mém případě jsem vysokou "ztratila" čtyři roky. Nyní hledám práci v grafice což není bez praxe zrovna nejjednodušší, ale těším se na to až uspěju. Přeji mnoho dalších šťastných životních rozhodnutí.

2 Eliss Eliss | Web | 10. června 2017 v 21:11 | Reagovat

Je moc dobře, že jsi sehnala práci snů! Já budu také raději makat rukama než sedět v kanceláři...

3 GVKB GVKB | E-mail | Web | 11. června 2017 v 5:39 | Reagovat

Centrální regulace z tebe udělali ubožáka
...
Ryba smrdí od pyšné a sobecké elitní hlavy co zde dělá; krále, šlechtice, papeže, prezidenta, ministra, ředitele, podnikatele, obchodníka, celebritu, atd. rozhodovat díky výhodám a jistotám z centra o druhých bez druhých, to je pro elitní parazity návykovou drogou. Mnohokráte zde byli snahy tento chybný řídicí systém změnit tak, aby ti co jsou v centru, neparazitovali sobecky na těch, co nejsou v centru, měnil se ale jenom povrch a po povrchem se nic nezměnilo.

Klíště tak dlouho přisáto bude, dokud se dosyta nenasaje krve, o tom centralizace je, v centru jsou parazitující mocná a bohatá klíšťata, co vysávají svého hostitele, který pracuje za malou mzdu a má veliké dluhy. Mediálně je vám tvrzeno, že prý polovinu roku pracujete pro centrum zadarmo díky; daním, clu, poplatkům, atd. jenže pravda je jinde, pro centrum pracujete zadarmo 90% roku a jenom 10% roku pracujete na sebe.

Jste všichni ekonomickými otroky centrálních systémů, v centru je horních sto tisíc milionářů a ostatní jsou jenom ubohými ekonomickými otroky. Většina z horních sto tisíc milionářů, nežije na našem Českém území, a parazituje na nás pomocí svých zástupců, v tom je veliký problém, že od nás peníze takto mizí do ciziny a následkem je veliký státní dluh.

Vlastníkem České republiky jsou cizinci, místní obyvatelstvo je zde jenom levnou pracovní silou, se kterou si mohou cizinci dělat, co je napadne, naše politická vláda to je loutkové divadlo, které ovládají bohatí cizinci, co na nás parazitují. Naivně jste věřili, že bude zde díky politickým změnám lépe, lépe je zde jenom těm co jsou v centru, a mohou svoje zisky ukrývat v daňovém ráji.

4 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 11. června 2017 v 12:55 | Reagovat

Fíha, to bych nečekala, že sehnat práci, jakou jsi hledala, bude takový problém. Každopádně gratuluju, žes nakonec našla místo, kde jsi spokojená! :)

5 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 11. června 2017 v 15:23 | Reagovat

Páni, tak to jsi asi první, koho znám, kdo by byl takhle nadšenej z práce ve fabrice. A že jich znám dost, protože když jsem byla na střední a odmítla jsem směny v obchodě, jediná další možnost po celou dobu a na začátku vysoké byla místní fabrika. Jako ano, dají se tam zažít humorné věci, od člověka se neočekává bytí na výši, takže nemá problém tam s některými mluvit o pitomostech, ale... jednak mi vadila ta práce samotná (+ příliš brzký začátek a pracovní podmínky v létě), jednak mě být dělník ve fabrice fakt nenaplňuje a nebaví, a jednak mi přece jenom nestačili ani ty lidi. Protože sem tam je určitě fajn mluvit o pitomostech z každodenního života, ale jindy zase potřebuju mluvit o jiných věcech, a to už je těžší. Oni byli schopní celý týden jednou rozebírat nonstop Bartošovou a Ordinaci. Nedělám si srandu. To jsem umírala, to pro mě prostě není. Nehledě na to, že se taky nebavíš se všemi. A hlavně mnohem radši pracuju o samotě, v klidu, a mám štěstí, že teď často v celé kanceláři úplně sama, tak opravdu mám klid na to si dělat svoje. A vyhovuje mi to. Ale je fajn, když je někdo nadšený i z fabriky.

6 cry-havoc cry-havoc | 11. června 2017 v 17:27 | Reagovat

[5]: Mám tu kliku, že třísměnný provoz mi naprosto vyhovuje a představa, že pracuju pořád ve stejný čas mě děsí. Je fakt, že z pětatřiceti stupňů na dílně (a to byla teprv první vedra,  obávám se tedy, že ještě přijdou a v plné palbě) moc nadšená nejsem, ale dá se říct, že fakt tragický je to jen o odpoledních, což je jednou za tři týdny, tak to nějak doklepu :D Jasně, jsou věci, co mě tam se*ou, ale ještě se mi nestalo, že by se mi do práce nechtělo. Zatím se mi spíš nechce domů. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama