Říjen 2015

A zářím jak Temelín - co s tím?

24. října 2015 v 23:57 | xyz |  Ze života vidlákova.
Jak se to tak stane, že se vidlákovi z Horní Dolní najednou začne líbit tam, kde to odjakživa odsuzoval?

Bod první - Temelín.
Ano, já, člověk bydlící prakticky pod Dukovanskou elektrárnou, jsem se přestěhovala k Temelínu, na který dvacet let svého bídného života nadávám. Když jsem si pakovala kufry, přemýšlela jsem, tak tu přítomnost Temelína bude mé Dukovanské já snášet - a víte co? Dobře. Jsem spokojená, že jsem nadále ozářená.
Když se mě někdo místní ptá, odkud (nikoli skama:-)) jsem, a já řeknu, že z Dukovan, většinou ani neví, kde to je. Zřejmě Dukovansko-Temelínská rivalita funguje jen jednostranně a kupodivu jsem se ve svých nenávistných výlevech umírnila i já.

Bod druhý - svět je přeci jen placatej. Aspoň tady.
Je to boží. Žádný blbý krpály od kostela k baráku a od baráku k hospodě. Žádný trapný serpentiny. Všude to mám krásných 3,5km (+/- 0,5km) a jsem tam podstatně rychleji a s menší energetickou ztrátou, než když jdu z bodu á do bodu bé nějaký 2km hentam u nás na Moravě. Moje líné já plesá.

Bod třetí - auta, auta everywhere.
Takový slušný řidiče prostě u nás nepotkám, fakt že ne. Tady lidi uhejbaj sanitkám, na oranžovou zastavujou a pouští ve velkým provozu nebohý řidiče vyjíždějící z vedlejší. Přijela jsem ze spořádaných Budějic do Brna a pak mi došlo, co se mi to v těch Budějicích na silnicích tak nezdálo. V Brně je to totiž každýmu u zadnice - špička, auta fičí zprava zleva, tak to tam jen tak mimochodem říznou na červenou, sotva to řidič s právem přednosti jízdy ubrzdí, sem tam si jen tak zastaví v křižovatce a koukaj.
No jasně, že je v tom trochu nadsázky. Ale jihočeský způsob jízdy jest mi vskutku sympatičtější.

Bod čtvrtý - óda na radost.
Lze přeložit též jako óda na Budvar. Přijela jsem rozmlsaná Hostanem a Bratčicema, ale chcačky nechcačky musím uznat, že Budvar jim může směle konkurovat. A vyjde mě levnějc, než (pro mě nepříliš chutné) Starobrno.

Bod pátý - ach, ten kolejní život.
Je to paráda. Čert vem společný sprchy a záchody, socialistické vybavení a někdy dost protivné kolejné. Ten zbytek to směle vykompenzuje! Jakkoli mě všichni od bydlení na kolejích odrazovali, jsem tu spokojená. Hromady vajglů pod balkonama a patrovky se super lidma jsou mi milejší, nežli nesvoboda symbolizovaná vlastní postelí. A kdo chce klid mít, způsob jak jej zajistit si najde.

Bod šestý - lidi!
Tolik mladých a sympatických lidí jsem na jednom místě nepotkala už dlouho. Často poslouchám o mezifakultní nesnášenlivosti - tady nic takového nepozoruji. A skoro bych řekla, že i většina vážených vyučujících jsou v duši stále mlaďochy.

Bod sedmý - eMHáDé.
Oni tady normálně rozumijou, co je to papírek na šalinu! Tleskám.

Bod osmý - oáza klidu.
Nevěřila bych, jak tiché prostředí může skýtat areál uprostřed města. Neruší mě tu žádné troubení aut a vyjma pár veselých večerů ani opilecké zpívánky (bydlím přímo nad kolejní hospodou:-)) a přitom to mám k frekventovaný silnici pár kroků. Když má člověk plný zuby své spolubydlící, tak se holt na půl hodinky zašije s cigárkem a kávou na balkon, ze kterého pozoruje koně pasoucí se v podstatě přímo pod ním, a hned je mu líp na duši.

Bod devátý - nuda?
Vždycky se něco najde, i když má člověk pár tejdnů počítač na opravě jako já :D Patrovka, LANka, hot dog party, tříkání do piána - pár možností z kolejního prostředí. A když náhodou tohle všechno nestačí, tak je tu hned několik převážně studentských míst, kam se dá zajít. A opět - všechno je to po rovině - paráda, ne?

Bod desátý.
A víte, proč jsou ještě České Budějovice super? No přece proto, že jsem tu já:-)))

PS: Tak optimisticky a rozněžněle naladěné články obvykle neprodukuji, važte si toho! :D