Jak se lidi rozcházej.

5. srpna 2015 v 22:43 | xyz |  Veselé historky ovíněné.
A tak jsem dostala kopačky.

Opět.

Strávila jsem s tím chlapcem téměř 4 roky; jeden půlrok jsme si nepatřili.
Byl úžasnej - milej, štědrej, pěknej, uměl se chovat, měl super rodinu, byl vtipnej, měl všechno, co má můj chlap mít...plus jednu vlastnost navíc - žárlivost.

Nejsem žárlivá - v tom je asi háček. Nesměla jsem sedět v hospodě u vedlejšího stolu se svým kámošem - musela jsem sedět s partou R. kamarádů, ačkoli zrovna tento večer mě šíleně nudili. Nesměla jsem sama na zábavy. Hlásila jsem každej svůj pohyb. Jít s kámoškou na kafe bylo považováno za zločin.

A tak jsem odjela na víkend na wowkařskej sraz. Bez něj. Protože jsem si řekla - dobrý, stačilo. Teď ti zakazuje sraz, příště ti zakáže bydlení na kolejích, potom jezdit na služebky a nakonec vlastně ani nebudeš moct chodit do práce, aby sis tam náhodou někoho nenabrnkla.

Výsledek? Během dvaceti hodin mi přišla SMS - "uz za mnou nejezdi a nepis mi, have fun, nevim co ode me cekas."

Nechtěla jsem kazit sraz ostatním, když už jsem ho měla zkaženej já. Tak jsem se jenom zřídila jak zákon káže. Jakožto jediná holka jsem měla svá privilegia, třeba že jsem si nemusela brát stan - někde se to místo vždycky najde, i kdyby měl dotyčný spát na lavičce venku.

Ráno moudřejší večera. Vypadala jsem sice, jako by mě vytáhl někdo kravě z držky, a ve studené sprše jsem s sebou lehce pod vlivem flákla, ale v podstatě mi bylo po psychické stránce mnohem líp. Zašla jsem si tedy s Ptolemaiem do vesnice - jako takovou detoxikační procházku - k ťongům nakoupit zásoby chlastu na večer, anžto moje dvě vodky byly pro mé zkroušené já zatraceně málo.

A tak se nám situace opakovala. Namíchala jsem si k večeři super drink pro ještě víc super zážitky:
Vezmete od včera špinavý půllitr, ve kterém plave pár přilepených vos,
nalijete do něj v libovolném poměru vodku, gin a tatratea - čím vyšší voltáž, tím líp. Dolijete trochou zbylého džusu.
Podáváme teplé jak chcanky, jelikož lednička není. Pijete po velkých dávkách a často.
Po čtvrt- až půlhodině přijdete na geniální nápad, totiž jít si zaplavat. Namícháte si tento drink ještě na cestu a jdete. Cestou jej vyžahnete, brečíte, že nemáte co pít a následně se pokusíte utopit v přehradě. Při cestě pak potkáte zbylou půlku wowkařů, kteří mají železné zásoby gintonu, a přidáte se k nim. Party hard na mělčině jsem odnesla sedřeným pozadím, anžto šoupat se po kamenech v 15cm vody není zrovna to pravý. Poučena pro příště.

Cestou z přehrady jsem přemluvila nejmladšího účastníka Phina, aby se mnou šel "zkratkou" přes les. Bohužel jsem to potmě jaksi nevychytala a volala do kempu Hordě, že "jsem v píči a nevím kudy, přijď pro mě". Přišla.

A pak, v kempu na lavičce mezi ostatníma wowkařema, jsme se k sobě s Phinem přitulili a začlo něco docela nesmělýho, co mě přesvědčilo o tom, že bych jej ještě někdy ráda potkala.

Najednou má člověk kupu času. Už se ale nemusí těšit na dovolenou, na víkendy - protože nic z toho už není. Láska je najednou zhovadilost. Trávím dny u facebooku stalkováním kamarádů i úplně random lidí, kteří postují fotky od moře se svou drahou polovičkou, a na tajňáka brečím. Otec za mnou chodí se slovy "jestli chceš jet k moři, já ti to zaplatím" - ale nedochází mu to hlavní, že nemám s kým jet. Přišla jsem o kamarádku, ale měla jsem přítele, tak jsem to oželila. Teď už nemám ani jeho, ani svoje "chlastací kamarády", protože jsme byli jedna grupa. Začínám vážně uvažovat o tom, že se odstěhuju kamsi do šumavských lesů a budu se živit lovem sobolů...
 


Komentáře

1 Blondie Blondie | Web | 5. srpna 2015 v 23:16 | Reagovat

Moc mě mrzí, co teď zažíváš, ale (byť ti to bude pravděpodobně připadat absurdní) přála bych si to. Já teď budu se svým žárlivcem 4 roky a z toho víc než polovinu času se snažím to skončit.
Jsem si jistá, že to zvládneš. Bude to chtít pár týdnů, možná měsíců, ale konečně budeš moci svobodně dýchat. A noví lidé přijdou, je nás na světě přeci spousta :) Drž se, přeju ti hodně štěstí.

2 cry-havoc cry-havoc | E-mail | Web | 6. srpna 2015 v 8:14 | Reagovat

[1]: V tomto případě je na místě popřát hodně štěstí (a nervů) spíše Tobě. Drž se!

3 Olja:) Olja:) | Web | 14. září 2015 v 14:27 | Reagovat

Naprosto ti rozumím :) já se svým tehdy "drahým" byla rok,ale stejně i za ten rok jsem si na něho zvykla tolik,že jsem v podstatě neměla čas na nikoho jiného než byl on .. rozešli jsme se před 3 měsíci a já opravdu zjišťuji,že jsem vlastně najednou hrozně sama .. jasně mám pořád kamarády,ale když chci jít někam odpoledne ven nebo jet na tu zmíněnou dovolenou nebo fesťák .. zjišťuju,že nemám s kým jet. A to je na tom to nejhorší.. ten pocit samoty a toho,že člověk nemá co dělat. Ale zlepšuje se to. A věřím,že jednou se to zlepší tak,že všechny tyhle pocity zmizí a nebo se snad objeví někdo nový,kdo je odfoukne pryč. Držím palce :))

4 Jana Jana | E-mail | Web | 14. září 2015 v 14:29 | Reagovat

To mi připomnělo minulý rok, kdy jsem to po jedné veliké události absolutně vzdala se svým gay/trans ex přítelem a odjela na tábor... To ti byly divy... "Bohužel" jsem si volnosti neužila dosytosti, tedy, prosím prosím, užívej volnosti za nás obě a piš další a další super věci :)

5 surpan surpan | E-mail | Web | 14. září 2015 v 14:49 | Reagovat

Se žárlivou holkou jsem se zatím setkal jen jednou. Sám žarlivý nejsem.
Ale ta mi dávala zabrat, vydržel jsem to alej jen 3 měsíce, kdy jsem byl sledován na každém kroku a smsky mi chodily každých 5 minut. A to ještě nesnáším psaní sms, tak to bylo pro mě mučení.

6 Lawiane Lawiane | Web | 14. září 2015 v 17:04 | Reagovat

Asi mne konec tvého článku dojal. :o Na začátku si to člověk neuvědomuje, ale po pár dnech to vystupuje ze všech koutů. Taky mám jako řešení všech problému představu přesídlení se do lesa.... ach jo... jsme ztracenci... ale bude líp!

7 Christine Christine | Web | 14. září 2015 v 17:04 | Reagovat

Nedávno jsem zažila to samé. S tím rozdílem, že žárlivá jsem byla já i moje polovička, ale výsledek je stejný, jednoho dne pohár trpělivosti přeteče a pak je konec. I já jsem prý silná, ale jsou dny kdy pláču jako malé děcko, nicméně člověk se musí postavit na nohy a dál žít,i když to někdy sakra bolí a síly dochází... Já si ten volný čas užívám, i když nemám kupu přátel, mám svou práci, mám své koníčky a po těch letech vztahování je ta pauza vlastně příjemná, nicméně nikdy nebudu litovat žádného vztahu. Držím ti palce, ať je ti lépe~

8 Nobody Nobody | E-mail | Web | 14. září 2015 v 17:35 | Reagovat

naprosto chápu jak se cítíš. NAPROSTO to chápu..

Řekněme, že ze mě rozchod udělal jakousi trosku, přišla jsem kvůli všemu o nejlepší kamarádku a od tý doby se vlastně všechno s prominutím sere.
Nikdy jsem před mámou nebrečela, ale nedávno jsem se jí tu složila jen po malé výtce. protože já na to prostě už nemám. A člověk si to ani neuvědomuje, ale kamarády kolem sebe potřebuje.
Já jsem vlastně přišla na to, že jsem totálně v hajzlu, a totálně sama. A nejsem tak silná jak jsem si dřív myslela. Proč? Protože se člověk nemá pomalu ani komu svěřit. A holt, občas je to asi potřeba.
Každopádně, můžem se na to koukat z druhý stránky.. Třeba jsme silný právě proto, že to zvládáme samy :)
Doufám že u tebe to nebude mít tak dlouhý trvání jako u mě. :)
Zase bude líp !

9 Kay Kay | 14. září 2015 v 18:25 | Reagovat

Jsem strašně žárlivá, proto do jisté míry tyto lidi chápu. Vadí mi, že nevím, co si s kým přítel píše (zvlášť, když vím, že je stále v kontaktu s ex), ale nikdy bych si nedovolila bez jeho souhlasu mu do nahlédnout do zpráv. Vadí mi, že nevím, co právě teď dělá, s kým je, ale přesto mu nepíši každých pět minut, abych se ujistila. Nezakazuji mu setkávání s přáteli, ač místy žárlím, že s nimi tráví více času. Přesto se dokáži bezdůvodně cítit podvedeně. Asi to musí být s osobami tohoto typu těžké...

Drž se. :-)

10 Illumináti Illumináti | Web | 14. září 2015 v 18:49 | Reagovat

wow
             such úvaha
      very vztahy
                      so rozchody
much lidi

11 Proby Proby | Web | 14. září 2015 v 19:21 | Reagovat

Jako kdybych viděla sebe... Bývalý byl žárlivý a svým chováním přinutil k žárlivosti i mě, ačkoliv to není moje parketa a vím to, asi jsem mu nikdy 100% nedůvěřovala...

Současný je milý, hodný, zkrátka jako u tebe, ale také žárlí a bojím se, že jednou tuhle skvělou věc ukončí právě žárlivost... :( Bohužel soudí podle ostatních a předchozích holek - jako se mi to stalo už u několika kluků, i u toho bývalého...

Říká se, že kdo žárlí - miluje, ale nemá se to přehánět a uvazovat někoho jako psa u boudy, když potřebuje volnost - jako já a myslím, že i jako ty... :)

12 Katie Katie | Web | 14. září 2015 v 21:14 | Reagovat

Chápu a rozumím. I já měla přítele, který strašně žárlil. Nemohla jsem nic. Když jsem šla, za náš tří roční vztah, ven jen !jednou! s kamarádkou, musel mě jít doprovodit, aby se přesvědčil, že jdu vážně s ní. No horor. Jsem ráda, že náš vztah skončil, protože díky tomu mi začal nový a lepší. Držím ti palce holka :)

13 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 14. září 2015 v 21:22 | Reagovat

No jo, to se nedivim. Wowkařský srazy bejvaj průser...

14 zemole zemole | 15. září 2015 v 8:35 | Reagovat

Někdy člověk kvůli žárlivé polovičce nemůže vyjít ani ven se psem....a to je pak pomalu ztracený případ -_- :( (ale to se mě naštěstí nestalo.)

15 Lucka Lucka | Web | 15. září 2015 v 12:55 | Reagovat

Hele, ono to prostě jednoho dne přejde. Možná ne za týden, ne za měsíc, možná ani rok nebude stačit, ale přejde to. A pak, až najdeš někoho jiného (protože věřím, že najdeš), zapomeneš úplně. Popravdě, když já se rozešla s přítelem, kvůli kterému jsem také na všechny ostatní kašlala, se sklopenou hlavou jsem začla trávit hrozně moc času s rodinkou, ke které jsem se vrátila :D vzali mě zpátky, stejně jako většina mých přátel. Ono to půjde, jen dej čas jak sobě, tak ostatním. GOOD LUCK

16 darkemperor darkemperor | E-mail | Web | 15. září 2015 v 14:19 | Reagovat

[10]: Čekal jsem něco ve stylu:
wow wow :-D

17 darkemperor darkemperor | E-mail | Web | 15. září 2015 v 14:24 | Reagovat

Po 4 letech jsi zjistila, že žárlí. Zajímavá výdrž, nebo demence.

Wowkařský kecy ani recept na čůčo tomu moc na zajímavosti nepřidaly.

Jediná holka na srazu a žádnej gangbang....to je nuda.

Další new born blog na hlavní stránce.
Stupeň podezřelosti Level 1000.

#stayopilej #ukazkozy #nicnovýho

18 Milujeme WITCH Milujeme WITCH | 15. září 2015 v 21:22 | Reagovat

ach, kámo, ty musíš být fakt v prdeli. Nebydlíš někde v okolí Ostravy? :) Bych tě vytáhla na kafe :) Ale sry, na chlast ne, já moc nechlastám.

19 K. K. | E-mail | Web | 15. září 2015 v 23:55 | Reagovat

Koukám že máme celkem podobnou zkušenost. Žila jsem taky s jedním R. - skoro 4,5 roku - z toho jedna měsíční a jedna dvouměsíční pauza. Před tou poslední mi taky hrdinně napsal jen SMS, ať už za ním nechodím, že mě nechce. Doteď jsem to nepochopila. Žárlil příšerně a já byla pitomá a obětovala mu skoro všechno.

Jsou to skoro 4 měsíce, co si našel náhradu a já začínám děkovat všem, co mi otevřeli oči, protože ten bezpáteřní hajzl mi za trápení fakt nestojí. Sice žádnej vztah nemám, ale život si užívám víc jak kdy předtím. A tobě přeji to samé. :)

20 Just Damien Just Damien | Web | 16. září 2015 v 12:24 | Reagovat

Toto si vydržala takmer štyri roky? :O Veľký obdiv dievča ;) Teraz to bude len lepšie ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama