Kterak přichází oblíbené hospody o zákazníky...

6. července 2015 v 21:22 | xyz |  Veselé historky ovíněné.
Zděšení ze včerejší akce "hurá, jdem na pivo" si prostě nemůžu nechat pro sebe. Nechť je mi tento článek dostatečnou upomínkou na onen nešťastný večer a v případě, že bych do oné (dosud nejoblíběnější) hospody chtěla ještě někdy vkročit, si jej přečtu jako odstrašující příklad toho, co může udělat s top knajpou vypatlaná obsluha.



Obsluha: slečna Eliška, 19 let, vystudovanou hotelovku, kde absolvovala praxe v hospodách, přítelkyně syna majitelů hospody.

My: pětičlenná skupina žiznivých skoroalkoholiků, kteří mají poměrně vysoký práh tolerance, ale zase vocaď pocaď.


19:50 - přicházíme na zahrádku hospůdky, jdeme si dovnitř na bar objednat. Hospoda je podezřele poloprázdná, obsazen je jeden stůl vevnitř a jeden venku.

19:55 - slečna výčepní znuděně odkládá mobil a s kyselým ksichtem se nás jde zeptat, co po ní chceme - zřejmě už naše nervózní stepování nemohla vydržet. Vycházíme ven, usedáme, zapalujeme si cigaretu a vesele debatujeme.

20:03 - dokouřeno jest a pivo nikde, což nám začíná být opravdu divné, protože kdykoli jsme sem přišli a v hospodě byla hlava na hlavě, než jsme dokouřili, byl před námi zlatavý mok, občas i s omluvou za zdržení. Zároveň z hospody vychází frajer, který přišel zároveň s námi a to pouze pro lahváče - zřejmě i vyndání kuželky z lednice a zkasírování je příliš složitý a časově náročný úkon.

20:10 - jeden z nás (Bat) začíná působit dojmem, že každou chvílí zasalutuje a omdlí. Jeho manželka Daňka, taktéž barmanka s tou samou školou a svého času pracující v tomto konkrétním podniku začíná rudnout a do placu střílí své zkušenosti s majitelem této hospody, který ji honil jak zdutou kozu celou směnu.

20:15 - Daňka se už opravdu vztekle zvedá a odchází na bar a my ostatní zkoprníme, protože moc dobře víme, jak umí být ostrá. Trochu nás uklidňuje to, že ač panuje hrobové ticho, z otevřeného okna se žádný řev neline a slečna od baru z něj také neletí.

20:20 - ztracená manželka se navrací vytočená na maximum, neb jí Eliška nejen suveréně tykala (navzdory tomu, že Daňku viděla poprvé v životě a že je o 7 let mladší), ale taktéž na ni s cigárem v hubě vyjela, že "si má počkat" a "nemá na starosti jen nás".

20:30 - Batův stav je podobný infarktovému. Svorně a nahlas na Elišku nadáváme spolu se sousedním stolem.

20:35 - známý od vedlejšího stolu se zvedá a jde si domů pro basu. Přichází obsluha s ještě kyselejším ksichtem než na začátku, ačkoli jsme jí dopředu vyklidili na stole plac na odložení tácu, zařve "Bacha, ne?!" a s úšklebkem uvolněné místo ignoruje. Nerozdá nám lístky, neřekne ani bů a se stoickým klidem kašle na příchozivšího Majdena, který se jí ptá, jestli by mohl dostat Brno, stejně jako se nevyjádří k našemu "Tak my rovnou zaplatíme".

20:40 - máme v rekordním čase dopito a jen se třepeme na to, až vypadnem do nějakého jiného podniku. Sice se snažím namítat, že pro tu srandu a debilní kecy Elišky bych tu klidně zůstala, abychom ji ještě trochu podráždili, ale chápu Batovy argumenty, že by chcípl žízní.

20:50 - tážeme se Elišky, která zrovna prochází okolo, jestli teda můžeme zaplatit. Ta nás bez nadsázky seřve, že nemá čas.

20:55 - Daňka jde platit na bar. Z nápojáku jsme si přesně spočítali, že máme platit 97,-, a jsme rozhodnuti nenechat ani halíř navíc, ačkoli normálně ctíme obvyklých 10%.

21:00 - Eliška opět nevydrží Daňčino stepování u baru a napočítá nám rovných 103,-. To si Daňka odmítá nechat líbit a dalších 10 minut se s madam dohaduje a přepočítává. Z našeho lístku nakonec zjistí, že i naše výpočty byly špatné, jelikož jsem do džusu dostala místo normální vodky malou. Finální cena je tedy 88,-. Rozdíl 15Kč sice není částka, která by nás zruinovala, ale jde o ten princip, žeano. Eliška je ještě naštvaná, že jsme zpochybnili její výpočty.

21:11 - odcházíme ke konkurenci. Dorazíme tam v 21:16 a v 21:20 před námi stojí napěněné půllitry od usměvavé obsluhy. Když se rozhlédneme kolem, zjišťujeme, že v tomto podniku je extra vysoká koncentrace stálých zákazníků z první hospody. Náhoda? Nemyslím si.
 


Komentáře

1 Libor Libor | Web | 16. července 2015 v 11:11 | Reagovat

Bohužel, i takové věci se stávají. Dal bych ji ještě jednu šanci, třeba měla jen "svůj den".

2 cry-havoc cry-havoc | E-mail | Web | 16. července 2015 v 19:07 | Reagovat

[1]: Ještě párkrát jsem tam byla a její chování zcela záviselo na tom, zda tam měla tchána nebo tchyni... Když tam byli, bylo pivo do pěti minut pro celej stůl s úsměvem a "prosím" :-) Když ne...situace se opakovala :D

3 Amia Amia | Web | 17. července 2015 v 23:12 | Reagovat

Ty kráso. Docela teda obdivuju její odvahu

4 Angel Angel | E-mail | Web | 22. července 2015 v 23:54 | Reagovat

Kdybych chtěla zaplatit a obsluha na mě řvala, že nemá čas, tak se zvednu a odejdu bez zaplacení (a po jejím předchozím chování bych o tom snad ani nepřemýšlela). Tohle fakt není normální =) Za chvíli to tam budou moct zavřít.

5 cry-havoc cry-havoc | E-mail | Web | 23. července 2015 v 0:18 | Reagovat

[4]: Už ji vyrazili (jak z hospody, tak z baráku). Škoda, krom toho, že se člověk moc neožral, to byla celkem sranda..

6 Angel Angel | E-mail | Web | 23. července 2015 v 13:10 | Reagovat

[5]: Tak to je rozhodně ta lepší varianta =) Osobně bych se teda radši ožrala =D Se svojí povahou bych se tam chodit bavit asi nemohla, protože by mě to její chování jen neskutečně štvalo.

7 L Arpet L Arpet | E-mail | Web | 23. září 2015 v 13:26 | Reagovat

Pěkně napsaný článek. Ani se mi nechce věřit, že takoví lidé vůbec existují. Asi bych tam zašla jen jednou a vícekrát bych tam nestrčila čumák, dokud bych milionkrát neslyšela, že už tam není. Když už se obsluha neusmívá, třeba proto že má svůj den či tak, at se alespoň neksichtí.

8 Hann. Hann. | Web | 24. září 2015 v 18:00 | Reagovat

Je zvláštní, že někdo takový tak mohl vydržet déle, než jeden zkušební den :D Kdybych si já dovolila takové chování, a to jsem prosím byla pouze na snídaňovém baru, vyrazí mě hned :P

9 Bludička Večernice Bludička Večernice | Web | 27. září 2015 v 19:58 | Reagovat

Opravdu nechápu, jak si tohle absolventka hotelové školy může dovolit. Kdybych tohle udělala já, "holka z gastra s výučňákem" tak hned letím a ani nemrknu -_- Rozhodně to nepřidává na kvalitě českých hospod. Ach.

10 Alue Alue | 28. září 2015 v 12:17 | Reagovat

Super článek, parádně jsem se pobavila... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama