Červenec 2015


Ivo Pelant - Hraběnky I.

19. července 2015 v 18:12 | xyz |  Úryvky z knih aneb pojďme se inspirovat.
Honza nainstaloval kamna a zatopil - ne proto, že by tu v té ratejně byla zima, ale protože si potřeboval ohřát vodu, aby se vykoupal. Pravda, mohl to zvládnout ráno u Stáni, ale nechtěl. Za žádnou cenu nechtěl ani zpátky tu pětistovku, kterou jí položil na stolek. Nechtěl nic vysvětlovat a hlavně nechtěl žádný vztah.
Teď se těšil, jak se namočí do horké lázně, a vůbec mu nevadilo, že sehnal jen staré necky ze skládky.
Jenže když si nejvíc hověl, ozval se zvenku povyk. Nejdřív tím vytřískaným oknem vklouzl dovnitř pes Šousták se slepicí v hubě - a vzápětí za ním vtrhla do vrat rozlícená Jarka s hráběmi v ruce.
Při pohledu na nahého chlapa v kouřících neckách utrpěla šok. V neckách a páře viděla nahý zatím akorát prase. Ne snad, že by byla panna; jenže těch pár milostných zážitků se vázalo spíš ke dvorku za hospodou či k rákosí u rybníka, vždycky přitom byla tma a nebyl čas na svlékání. A tak tam pár vteřin zkameněle stála, než s omluvami zase vycouvala.
Šousták s Honzou v neckách žádný problém neměl. Snad pochopil, že mu tady nebezpečí nehrozí, a tak i se slepicí zalezl do kouta, kde bojovně vrčel, aby dal najevo, že svou kořist nedá. Kromě toho tohle bylo jeho hájemství, on si to tady našel, když jeho pána odvezli do špitálu nebo když mu v několikadenní kocovině nedal nažrat.
Honza vylezl z vany, natáhl si trenýrky a zahnal psa do druhého kouta. Musel se smát, protože Šoustákovo místo bylo plné kostí, kelímků od všeho možného a vylízaných konzerv. Dokonce tu zbyl i velký hák, na jakých visí maso v řeznictví. Honza ho významně zvedl mezi prsty.
"Poslyš, to je tvoje práce... Koukám, že jsi taky slušnej recidivista..."
Oblékal se a přitom mluvil na psa. "Sorry, jestli jsem se ti nastěhoval do boudy, ale třeba se sem vejdem oba..."
Vytáhl si z igelitky paštikovou konzervu. "O tu drůbež se neboj, já mám svoje, hele, taky drůbeží, i když teda uznávám, že čerstvá strava je lepší."
Dívali se na sebe. Ten pes mu musel rozumět.
"My to teda žerem bez peří..."

Co člověka naučí vlastnictví koně?

14. července 2015 v 11:11 | xyz |  Ze života vidlákova.
1. Ten, kdo vymyslel krédo "Láska je jako jízda na koni, akorát ten pád je o dost bolestivější", by zasloužil lopatou po hlavě.

2. Pancířový krunýř vytvořený za blátivých podzimních dní je nejvhodnější rozbíjet kladívkem.

3. Žádná ohrada není tak vysoká a pevná, aby ji kůň nepřeskočil, případně jí neproběhl.

4. Zapomenutí koně se výběhu se trestá popůlnočním maratonem v noční košili a -10°C po okolních vesnicích.

5. Koně často berou úplatky, čímž se ovšem nezavazují ke splnění vašich podmínek.

6. Bez helmy na koně nelez!

7. Při vypouštění do výběhu disponují tato zvířata schopností zmenšit se natolik, aby proběhli uličkou o šířce 40 cm a výšce 100 cm, ačkoli normálně jsou zhruba dvojnásobně širší a o dobrou polovinu vyšší.

8. Oproti tomu projetí s koněm na vyjížďce tunelem o výšce 3 metry a šířce 5 metrů je neřešitelný problém.

9. Největší touha běhat se u koní neprojevuje na dlouhých, rovných a bezpečných plochách, nýbrž v hustém temném lese, kde je pravděpodobnost, že dostanete větví po hubě nebo na ní zůstanete viset, téměř stoprocentní.

10. Po pořízení koně se stanete v nemocnici, kde po vás dřív neštěkl ani pes, velice známou a diskutovanou osobou.

11. Veškeré snahy o udržování pořádku ve stájích vzdáte zhruba po měsíci uklízení těchto prostor, přičemž všeobecný bordel se přímo úměrně zvyšuje spolu s vaší úklidovou aktivitou.

12. Pochopíte, že i kovář s veterinářem mají nějaký ten pud sebezáchovy, a přestanete dumat nad tím, jak je možné, že po třech návštěvách, kdy kopyta (a následně i neslušná slova) létala vzduchem jak vlaštovky, se omluvili a odmítli vám nadále prokazovat své služby.

13. Zjistíte, že jednou z nejhorších věcí na světě není nešťastná láska, nýbrž koňské línání.

14. Hluboce vnímáte, že i přesto, že byste svému koni nejraději natloukli stovku hřebík do lysinky, máte k tomu zvířeti jakési citové pouto. Bohužel.

15. Čas od času si spíláte, proč jste se nezapsali raději na kurz ručních prací a nevěnovali se raději chovu akvarijních rybiček.

Kterak přichází oblíbené hospody o zákazníky...

6. července 2015 v 21:22 | xyz |  Veselé historky ovíněné.
Zděšení ze včerejší akce "hurá, jdem na pivo" si prostě nemůžu nechat pro sebe. Nechť je mi tento článek dostatečnou upomínkou na onen nešťastný večer a v případě, že bych do oné (dosud nejoblíběnější) hospody chtěla ještě někdy vkročit, si jej přečtu jako odstrašující příklad toho, co může udělat s top knajpou vypatlaná obsluha.