Z vejšky do fabriky.

10. června 2017 v 19:40 | xyz |  Ze života vidlákova.
...a tak jsem se jednoho lednového dne sbalila dva roky života, na vrátnici koleje odevzdala klíče od pokoje, hodila krosnu do auta, jednou provždy opustila kampus Jihočeské univerzity a vydala se vstříc dospěláckému životu.
 

O náhodách a nehodách.

28. ledna 2017 v 22:26 | xyz |  Ze života vidlákova.
Život Zrzouna byl plný chybných kroků. Ono se celkově říká, že co je zrzavý, to je pánembohem označený. Jeho si tedy asi vybral jako nějaký hromosvod.

Jihočeský welfare aneb nahlédnutí do reality.

26. dubna 2016 v 21:22 | xyz |  Ze života vidlákova.
Naše povinná provozní praxe se odehrává na školním statku. To, že ve škole nezajímá vyučující, že máme praxe, a naopak na praxích nezajímá vedoucí, že nám v 8 začíná škola a drží nás tam do desíti, je jedna věc - oficiálně se praxe s vyučováním nekryjí a vedení fakulty si jistě tleská.

To, co se ale na školním statku učíme, je věc druhá.

 


Hlavně s nadhledem.

7. března 2016 v 20:08 | xyz |  Ze života vidlákova.
Posledních pár měsíců mi obrátilo život vzhůru nohama.
Především jsem si našla přítele, což mělo vcelku blahé důsledky, třeba v tom, že jsem si konečně přestala hledat v kolejním prostředí chlapa na sex.

Tak už to bejvá.

19. listopadu 2015 v 15:48 | xyz |  Ze života vidlákova.
Tři týdny zpět.

"Mami, potřebuju nabrousit nože na strouhání, pošli je prosím do Břitu."
(vzhledem k maminčině počínající skleróze si to chcu posichrovat)
"Tati, prosimtě, nechte mi nabrousit nože na kopyta." - "Jasný, jako už by byly."
Před odjezdem je ještě schválně nechám v koupelně na umyvadle, aby byly na očích a měla jsem je na příště ostrý.

Včera jsem se vrátila a jediná změna byla v tom, že nože někdo přesunul z umyvadla na pračku.
Home sweet home. Sorry, herky, tak pedikůra třeba příště.

Kam dál